„Díky Petrovi, studentovi s Aspergerovým syndromem, jsem se naučila oceňovat a při výuce využívat podrobných znalostí žáků, které značně přesahovaly rozsah probírané látky. Zároveň jsem vnímala, že i pro třídu jsou Petrovy znalosti obohacující jak informačně, tak také z toho důvodu, že dokázali ocenit jeho schopnosti, přestože se během výuky musejí vypořádávat s Petrovými zvláštními až někdy rušivými způsoby chování.“ (Jana, učitelka na gymnáziu, Praha)
„Trvalo mi velice dlouho, než jsem pochopila, že způsoby oceňování a chválení, které často působí motivačně na ostatní děti, na Jiřího, žáka s dětským autismem, vůbec nezabíraly. Naopak jsem ho velice mátla a v něm vzrůstalo napětí ze situace, kdy se mu dostávalo pozornosti, jejímuž významu on vůbec nerozuměl.“ (Klára, učitelka na ZŠ, Benešov)
Každý žák s autismem je jedinečnou bytostí a projevů chování a jeho specifik je s nadsázkou řečeno tolik, kolik je žáků s poruchou autistického spektra.
Podpůrná opatření pro žáky s autismem by vždy měla reagovat na skutečné potřeby konkrétního žáka, měla by být nastavena tak, aby pomohla žákovi, pedagogovi i celému třídnímu kolektivu zvládnout vzdělávací situaci co nejefektivněji.