Smysl a účel povinnosti zapsat skutečného majitele

Evidence skutečných majitelů přišla do české legislativy coby důsledek přijetí nové evropské směrnice proti praní špinavých peněz (někdy také jako „IV. AML směrnice“). Evidence má pomáhat státním orgánům (ty do ní také zatím, s jistými výjimkami, mají jako jediné přístup) odhalovat situace, kdy je přes netransparentní společnosti – a svěřenské fondy, jichž se povinnost rovněž týká – financován terorismus nebo slouží coby zástěrka k daňovým podvodům.

Důležité!
Povinnost zapsat skutečného majitele do evidence skutečných majitelů platí již od ledna 2019.

V českém, ale i v celoevropském kontextu lze nyní vyslovit logickou námitku: Vždyť všechny země mají nějaký ekvivalent obchodního rejstříku, do něhož se vlastníci společností zapisují. Jaký má tedy taková evidence smysl? V obchodním rejstříku si přece každý najde, komu společnost patří – a kombinací zahraničních rejstříků se pak alespoň v evropské rovině (ale mnohdy i v mimoevropských zemích) dá detektivní prací dobrat nějaké fyzické osoby, jež stojí na vrcholu.

Na to lze odpovědět, že pokud by evidence fungovala, jak má, následovně:

Evidence skutečných majitelů by měla podchytit situace, kdy „pouhé“ vlastnictví společnosti většinou zjistitelné z obchodního rejstříku (vyjma a. s. se 2 a více akcionáři) či z nějaké kombinace rejstříků v případě, že se vlastnictví společností řetězí, nedostačuje coby informace o tom, kdo ve společnosti vykonává rozhodující vliv.

Sporné situace

Výčet takových situací, kdy nemusí být úplně zřejmé, kdo vykonává ve společnosti rozhodující vliv je velice pestrý.

• Může jít o akcionářskou dohodu, z níž plyne, že menšinový společník rozhoduje o všem (např. proto, že v minulosti poskytl většinovému společníkovi výhodný úvěr a ten mu za to poskytuje rozhodující vliv).
• Může se jednat o rodinnou společnost, kde má podíl pět synů, ale ve skutečnosti jí „šéfuje“ jejich otec, ačkoliv sám společníkem není.
• Může jít o společnost, v níž 90% společník fakticky nevykonává žádný vliv, a řízení ponechává zcela v rukou jediného jednatele.
• A v neposlední řadě může jít o společnost, kde tvoří akcionáře několik bílých koní, kteří vykonávají svoji působnost ve prospěch někoho, kdo jim za toto postavení poskytne pár tisíc.

Na druhou stranu evidence podchycuje i prozaičtější situace – třeba českou s. r. o., kterou 100% vlastní americká joint stock company (a. s.) s anonymními akciemi, jejíchž 100 % vlastní finanční magnát z New Yorku. Tyto a mnohé další situace za využití současných rejstříků nepokryjeme.

Důležité!
Má-li však někdo dostatečně silnou motivaci skutečného majitele neuvést a do evidence zapíše nepravdivý údaj, existují jen velmi omezené nástroje, jak mu jeho nepravdivost dokázat.

Opravdový smysl tudíž evidence skutečných majitelů zřejmě získá až v kombinaci s dalšími možnostmi státních orgánů, jak společnosti přimět, aby do ní zapisovaly pravdivé údaje.

Povinnost zapsat skutečného majitele

Zavedení evidence skutečných majitelů legislativně ošetřila novela zákona o veřejných rejstřících ze sklonku roku 2016. Od té chvíle mají nově vzniklé společnosti (a svěřenské fondy) povinnost do ní zapisovat své skutečné majitele bez zbytečného odkladu, přičemž pro dosud existující společnosti přechodná ustanovení novely stanovila povinnost provést zápis do konce roku 2018, a navíc je motivovala odpuštěním poplatku za zápis, který jinak činí 1 tis. Kč.

Důležité!
Povinnost zápisu stíhá všechny osoby zapsané do veřejného rejstříku ve smyslu ZVR. Pro nás jsou podstatné zejména veškeré obchodní společnosti a družstva. Do veřejných rejstříků se však zapisují i státní podniky, obecně prospěšné společnosti, bytová družstva, spolky, nadace, příspěvkové organizace a další.